Boka Kotorská - Černá Hora

Největší přírodní záliv na jihu Jaderského moře, nejjižnější evropský fjord. Boka Kotorská má čtyři části - hercegnovský, risanský, kotorský a tivatský. Záliv se hluboko zařezává do krasového pohoří a připomíná severské fjordy. Celková délka zálivu je 28 km a nejužší místo, zvané Verige (řetězy), je pouze 350 m široké.

Boka Kotorská - pověst vypráví o námořnících, kteří vezli na lodi tělo sv. Trofima (Tripuna), zastihla je bouře a oni se schovali v klidných vodách zálivu. Protože nevěděli, jak odtud vyplout, místní jim poradili, ať ponechají ostatky svatého na tomto místě a oni jej budou uctívat jako jejich ochránce a spasitele. Tak se i stalo, domorodci vybudovali v Kotoru překrásnou románskou katedrálu sv. Tripuna, jednu z nejkrásnějších středověkých staveb Středomoří.

Dříve se zde natahovaly řetězy, které bránily vjezdu nepovolaným lodím. Dnes přes úžinu jezdí nepřetržitým provozem trajekt mezi osadami Lepetane a Kamenari. Jízda trajektem uspoří čas i kilometry v případě, že se chcete vyhnout městu Kotoru. Okolní skály překvapí vzrostlou středomořskou flórou, kterou podporují mohutné vodní srážky – nejdeštivější místo. Může se vám zdát, jako kdyby se hory rozevřely a pustily moře do svého lůna; když je na vrcholech sníh, v podnoží ve stejné době začínají kvést růže. Na úzkém pobřežním pásu jsou posazená jako perly do náhrdelníku malá letoviska, klenotnice historie, umění a krásy – Kotor, Perast, Risan, Herceg Novi, Tivat.

Boka Kotorská sloužila jako základna pro válečné námořnictvo Rakouska- Uherska a ve 20. a 30. letech minulého století i pro potřebu Československé armády. Na podzim a v zimě proniká z vnitrozemí k pobřeží a na moře obávaný vítr bóra.

Boka Kotorská - Vzpoura

Začala 1. února roku 1918 výstřelem křižníku St. George v 5. divizi rakousko-uherského námořnictva. Důvodem byly jednak protesty proti těžkým sociálním poměrům a nelítostnému zacházení, jednak revoluční výbor žádal neodkladný mír a přeměnu Rakouska-Uherska v demokratický stát nezávislý na jiných velmocích a přiznání plného práva na sebeurčení všem národům monarchie.

Vzpoura, přestože se k ní přidaly posádky dalších asi 40 lodí, většinou složených ze Slovanů, však zůstala izolovaná od ostatních nespokojených posádek a nebyla ani vnitřně jednotná, a tak se mezi povstalci brzy začala objevovat únava, rezignace, kolísání. Proti vzbouřencům byly naopak urychleně nasazeny tři bitevní lodě a německé ponorky. Povstání skončilo krvavými represáliemi už 3. 2. 1918, na 700 námořníků bylo uvrženo do těžkého žaláře a čtyři vůdci povstání byli již o týden později popraveni - mezi nimi i 19letý český sociální demokrat František Raš, který se výrazně podílel zejména na koncipování politického postoje nespokojených námořníků.

Zájezdy do této lokality naleznete na Dovolená a zájezdy Boka Kotorska

Více informací o lokalitě Boka Kotorska naleznete na wiki.