Cetinje - Černá Hora

Město-muzeum Černé Hory uprostřed hor, vysunuté na náhorní planině nad pobřežím, asi 35 km jihozápadně od nynějšího hlavního města Podgorica. Pro svoji nedostupnost bylo po staletí hlavním městem knížectví Zeta a později království Černé Hory. Zůstala důkazem toho, jak Černohorci jednou rukou vytvářeli a chránili kulturní bohatství země a ve druhé ruce třímali zbraň.

Oblast okolo Cetinje byla osídlená již v době kamenné, jak naznačují nástroje a vykopávky, které byly nalezeny v nedaleké jeskyni. Město samotné, pojmenováno po řece Cetina, bylo založeno v 15.stol. Legendární vůdce Ivan Crnojevič se zde usídlil v roce 1482, Turci jej však vytlačovali tohoto posledního vůdce středověkého státu Zeta dále a dále do hor. Ani v Žabljaku na jezeře Skutari, ani v Rijeka Crnojeviča nemohl přežít nápor nepřátel. Těžko přístupná horská oblast byla jeho záchranou. I když město Turci dokonce třikrát obsadili (v letech 1683,1714 a 1765) nikdy se jim nepodařilo zde zůstat déle. Místní obyvatelé se stávali válečníky, jejichž odvaha a bojovnost byla všemi obdivována.

V roce1484 nechal Ivan Crnojevič postavit klášter věnovaný Panně Marii. Stal se sídlem černohorských arcibiskupů, kteří ve městě stále sídlí. Ze starého kláštera zůstaly pouze základy. Durad Crnojevič, nástupce Ivana, instaloval v Cetinji první tiskárnu v celém Balkáně vůbec. Přístroj byl pořízen v Benátkách a velmi obtížně dopravován do Cetinje. Pouhých 28 let poté, co Guttenberg vynalezl první tiskařský stroj, byla v Černé Hoře vytištěná první kniha. Z této doby pochází i Octoechos – Kniha osmi hlasů, která je jednou z nejstarších sbírek liturgických písní ve slovanském jazyce. V roce 1896 byla ve městě otevřena první veřejná čítárna.

V 19. století vzrostl vliv Cetinje poté, co Petar II, Petrovič Njegos úspěšně spojil 35 kmenů celé oblasti. Njegos byl nejen světský, ale také duchovní vůdce a nejvýznamnější básník v celé historii země. Je pochován na vrcholku hory Lovčen (viz NP Lovčen).

Po uznání Černé Hory samostatným a nezávislým státem Berlínským kongresem v roce 1878 se Cetinje začala přeměňovat v hlavní město pro diplomaty, státní vůdce a intelektuály. V roce 1910 tady parlament země prohlásil stát konstituční monarchií a princ Nikola se stal prvním králem země. Cetinje přestala být hlavním městem po roce 1918, kdy byla založena Jugoslávie

Cetinje - proč ho navštívit ?

Vlaska Crkva: malý kostel s hodinami na věži na západní straně je považován za nejstarší stavbu této oblasti. Údajně byl postaven pastýřem Vlahem kolem roku 1450. Vlaho pásl ovce v údolí řeky Crnojeviča Plot podél kostela byl postaven z válečných sudů, které obránci během 10 let brali Turkům.

Monastýr sv. Petra Cetijského byl postaven v roce 1701 na místě, kde dříve stávala residence Ivana Crnojevice. Monastýr je sídlem arcibiskupů Černé Hory. Můžete zde nalézt i hroby vládců. Zhruba 100 metrů směrem k centru města zůstala malá kaple z prvního kláštera, která byla postavena r.1484.

Biliarda: projekt své nové residence a sídla vlády, známé též jako Biliárová síň, si nechal Petar II. Petrovic Njegos objednat po svém návratu z Ruska v roce 1838. Jméno vzniklo podle kulečníku, který byl dovezen až z pobřeží pro zábavu vladaře v roce 1840. V obytné budově, vedle Biliardy, stojí velký reliéf Černé Hory. Vytvořili ho rakouští vojáci v roce 1916, když nemohli uskutečnit důležitý krok v boji proti místnímu vojsku. Černohorští vojáci výborně využívali znalosti členitého terénu a před každým nepřítelem se ubránili.

Královský palác Nikoly I. z roku 1867, v roce 1925 byl přeměněn v Národní muzeum; evokuje vzpomínky na doby, kdy Černohorci jednali s ostatními státy jako rovní s rovným. Na tomto místě vdávali své dcery, aby uchovali dynastii Petrovičů-Njegošů ve spojení se západními státy a Ruskem. Můžete zde proto spatřit různé vlajky, dobové portréty, medaile a fotografie

Ambasády: I když diplomaté opustili své úřady již dávno, fasády stále vypovídají o slavné historii Cetinje. Procházkou centrem vás obklopí ambasády Ruska, Francie, Velké Britanie, Itálie a Rakouska, ve městě však objevíte i další paláce Modrý palác, Zetský dům.

Zajímavá místa v okolí Cetinje

Mausoleum Petara II Petroviče Njegoše, hrobka slavného básníka, filosofa, vladaře a národního vůdce stojí na vrcholu 1657 m vysokého Jezerskiho Vrchu. Byla navržena chorvatským sochařem Ivanem Mestovicem (více viz NP Lovčen).

Njegusi: malá vesnička ležící na silnici z Cetinje do Kotoru, ve které se narodil Petar II. Petrovič Njegoš. Z jeho rodného domku se stalo museum. Dynastie rodiny Njegosů vládla v Černé Hoře v letech 1696 - 1918.

Rijeka Crnojevica: idylická vesnička leží na stejnojmenné říčce (vlévá se do Skadarského jezera). Je pojmenována po Ivanu Crnojevicovi, který zde krátkou dobu žil. I když rekonstrukce promenády zničila její šarm, vesnice stále zaslouží náštěvu.

Panoramatická silnice z Virpazaru do Rijeky, vysoko nad řekou, nabízí fantastický pohled na krajinu, která vypadá jako z Hollywoodského filmu. Špičaté hory vystupují z krásně čisté vody Skadarského jezera s tisíci leknínů si získají váš obdiv, zatímco rybáři jezdí po řece na svých tradičních dřevěných loďkách.

Jaroslav Čermák (1830 - 1878) 

Zaujímá výjimečné místo v českém malířství 19. století a zároveň reprezentuje spojení Čechů s Černou Horou. V roce 1858, kdy na Balkáně vrcholilo národně osvobozenecké hnutí slovanských národů, se rozhodl pro jeho přímou podporu. Odjel do Černé Hory a maloval zde skici i monumentální, dramatické kompozice plné obdivu k statečnému boji Černohorců proti Turkům za udržení nezávislosti Černé Hory, aby svými díly na výstavách zviditelnil problémy této malé jihoslovanské země.

Mezi Černohorce se znovu vrátil v roce 1862, kdy se sám aktivně zúčastnil bitvy blízko tehdejšího sídelního města Cetinje. V letech 1863 až 1865 žil v Mandajleně blízko Kupari v dnešním Chorvatsku. Často odtud jezdíval na koni na dlouhé a nebezpečné cesty, při nichž se dostával i na turecké území - až ke Skadarskému jezeru.

V Čechách byl považován za typ romantického hrdiny, neustále se vydávajícího do nebezpečí. Již dříve tajně převážel do Paříže korespondenci a rukopisy Victora Huga, který žil v exilu na ostrově Guernsey; podporoval rovněž v emigraci českého radikálního demokrata Josefa Václava Friče. Při pobytu v Čechách byl proto bedlivě sledován pražským policejním ředitelstvím.

K nejčastějším motivům jeho obrazů patří divoká příroda, žánrové obrázky domácnosti, portréty černohorské knížecí rodiny, ale zejména hluboce prokreslené charaktery obyčejných obyvatel Černé Hory, jež zachytil v mezních situacích - muže při útoku nepřátel či obraně domova, ženy a dívky při únosu či v zajetí. Zvlášť jímavé jsou motivy matky s dítětem.

Zájezdy do Cetinje naleznete na Dovolená a zájezdy Černá Hora